Farní pouť Šluknovsko

PODZIMNÍ FARNÍ POUŤ  – ŠLUKNOVSKO

Sobota 23. září 2017 – odjíždíme směr Mladá Boleslav, rozednívá se. Pomodlíme se radostný růženec, pak nás slečna Květa seznamuje s plánem dnešní cesty. Pokračujeme dále na Českou Lípu a Šluknovský výběžek – Filipov. Jsme před Basilikou Panny Marie, Pomocnice křesťanů, také zvanou Lurdy severních Čech. Dostáváme výklad o tomto poutním místě – legenda vypráví o těžce nemocné dívce Magdaleně, o jejím snu a zjevení Panny Marie a zázračném uzdravení dívenky. V roce 1866 nechal jiříkovský kaplan na tomto místě vystavět kapli a později inicioval stavbu kostela se sochou Panny Marie z bílého carrarského mramoru. Náklady za sochu zaplatila polská hraběnka Raczynská.  V postranní kapli je ponechána postel uzdravené Magdaleny. Je zde také celoročně vystaven betlém. Filipov je hojně navštěvován poutníky z Čech, Moravy, Polska i Německa.

Další místo našeho putování je Loretánská kaple v Rumburku – pocházející z roku 1709. I zde se nám dostalo výkladu o historii tohoto poutního místa s Černou Madonou. Procházíme ambity s výjevy svatých a křížové cesty. Nacházejí se zde Svaté schody, je jich 28 a modlí se na nich vkleče. V ambitech jsou 4 kaple – v každém rohu těchto chodeb. Sama Loreta je postavena z pískovce v prostoru uprostřed těchto ambitů. Na zdech jsou sochy deseti Sibyl a proroků a také reliéfy Panny Marie zobrazující její život od narození až po skonání. Vcházíme dovnitř a obdivujeme na čelní stěně Černou Madonu s Ježíškem. Je za mříží, podobně jako Madona Jeníkovská. V roce 1771 byla do věže loretánské kaple instalována zvonková hra, která po poškození byla prodána do Saska. Toto poutní místo je komplex několika staveb, patří sem i klášterní kostel sv. Vavřince.

Pokračujeme do České Kamenice, kde navštívíme kapli Narození Panny Marie. P. Bohuslav slouží mši svatou s jáhnem Janem Hedvíkem (v němž s radostí poznal dávného přítele), Václav Steiner ministruje a slečna Květa doprovází na varhany. Mše se koná v pozoruhodné barokní kruhové stavbě z roku 1706, dokončena roku 1739, s posvátnou soškou Panny Marie, které je přisuzováno mnoho zázračných uzdravení. Socha byla původně zhotovena pro kostel sv. Jakuba už v roce 1680, tam ale spadla, nepoškodila se, ale zůstala nepoužita. Do této kaple byla přenesena v hedvábných šatech, které ale musely být podle dekretu Josefa II odstraněny. Jsou nahrazeny dřevěnými a pozlaceny, k nerozeznání od látkových. Na těchto poutních místech si jistě každý vyprošujeme pro sebe i své blízké ochranu Panny Marie a přidáváme díky a modlitby.

Pěšky dojdeme ke kostelu sv. Jakuba Staršího, první zmínka o kostele je z roku 1352. Byl několikrát přestavován a dostavěla se i věž. V roce 1923 byla provedena důkladná oprava kostela, byly instalovány nové zvony, které byly opět zrekvírovány v roce 1942. Nového zvonu se kameničtí dočkali až v roce 1994. Zajímavostí je, že v tomto chrámu krátce působil a studoval Antonín Dvořák.

Poslední místo našeho putování je ZOO v Děčíně. Děčín je nejníže položené město České republiky, má nadmořskou výšku 135 metrů. Leží na soutoku Labe, Ploučnice a Jílovského potoka. Území Děčína je velmi rozlehlé a členité, rozkládá se na rozhraní 3 větších horských celků: Děčínských stěn, Labských pískovců a Českého středohoří. Zoologická zahrada Děčín – Pastýřská stěna byla založena roku 1948 a otevřena již roku 1949. Rozkládá se na 6 ha plochy. Chová se zde až 147 druhů zvířat např. medvěd malajský, makak, pavián, levhart, grizzly, tapír, vlk, mravenečník,…nechybí zde ani silně ohrožené druhy vedené v Červené knize.

Naše putování je u konce, začíná drobně pršet a tak nastupujeme do autobusu a rádi se necháváme dovést zpátky domů.

Poděkování patří panu řidiči, že nás vezl a dovezl, panu faráři Bohuslavovi za duchovní posilu a slečně Květě Štikovcové za organizaci a všechno vyřizování. Upřímné Bohu díky!!!!

M.P.

Foto v galerii, video pod textem.