ELIŠKA A VÍŤA 8

Operace

Vystrašení rodiče Sedlákovi i Slámovi našli Víťu i Elišku na fotbale, a tak se uklidnili a upustili od vyšetřování, co se vlastně stalo.

Doma pak Eliška brečela lítostí, když jí maminka líčila průběh Janinčina křtu. Úplně ji dostalo, že otec Martin nazval její sestřičku Janinkou, broučkem. „Jsem husa, že jsem tam nebyla s vámi.“

„To je lepší než kráva, ale nešlo by to bez toho?“

„Taťka si nadává do volů. Proti tomu je husa úplná lilie. Ale neboj, snažím se to neříkat. Kvůli Víťovi. On je slušňák k pohledání.“

„Pokud má na tebe takový vliv, tak je to dobré.“

„Neboj se, na rande s ním teď už nepůjdu.“

„Poslechla jsi, to je dobře. Věděla jsem, že jsi rozumná holka.“

„Mami, měla jsi někdy ráda někoho, kdo se chtěl stát knězem?“

„Jo. Byl to moc šikovný kluk.“

„A co jsi s tím dělala?“

„Nechala jsem ho jít do semináře a zamilovala jsem se do tvého tatínka.“

„To šlo tak lehce?“

„Víš, když si člověk řekne, že ,ne´, tak to jde.“

„Ale říct to ,ne´ je těžké.“

„Ale jedině správné. A pak už to jde správným směrem. Všichni ženatí nebo vdaní by měli umět říci ,ne´, když se jim zalíbí někdo jiný. Není pravda, že se to nedá zvládnout. Když se řekne ,ne´, tak je vyhráno.

„A jak dopadne zítra operace? Tam vyhráno nemáme.“

„Ne. Někdy mě napadá, jestli by nebylo lépe, kdyby se Janička nenarodila. Kdoví co ji ještě čeká. Jaké bude mít postižení. Ale pak seřvu sama sebe a řeknu si: Co ty můžeš vědět? Bůh ví, jak je to nejlepší.“

„Mamí, ty dovedeš tak dobře věřit?“

„Snažím se. Víra to je práce na celý život.“

„Já někdy věřím, ale jindy mi víra připadá jako něco vzdáleného, neskutečného.“

„To je normální. Každý si tím musí v dospívání a také jindy v životě projít. Víš, jaká je na to nejlepší rada? Nikdy se nepřestaň modlit. A Bůh ti dokáže, že je. Odpoví ti na tvou modlitbu a ty prožiješ, že opravdu je.“

„Budu se modlit zítra, když bude Janička na operaci.“

„Budeme se modlit všichni: my, Terezka, pan farář. Za naši malinkou. Aby to bylo tak, jak to chce v této chvíli Bůh.“

Pohoda je v ten večer u Slámů. Jako by ani nebylo pravdou, co říkala maminka odpoledne panu faráři.

Ráno již není na nic čas. Eliška zaspala, a tak běží do školy bez snídaně. Maminku tím nazlobí, ale naštěstí není čas ani na hádku. Děvče už od rána myslí na Víťu. Řeknu mu o Janičce, aby se modlil. Určitě se k nám přidá.

Je v šatně později než on. Rychle se přezuje a spěchá, aby ho dostihla ještě na chodbě. Dál už je to jako přes kopírák s prvním září. Stačí mu říct: „Víťo, Janička jde v osm hodin na operaci s očima. Když se to podaří, tak bude vidět. Opačně ani nechci domyslet.“

Hoch bez váhání slibuje: „Budu se za ni modlit. Moc se za ni budu modlit.“

„Nezlobíš se na mě za to, jak jsem se včera chovala v tom úkrytu?“

Ale odpověď nedostane, neboť celou chodbu ovládne hlas Staňové: „Do třídy, už bude zvonit. Ať máte nachystané věci.“

Eliška neochotně poslouchá a v duchu nadává. Zase mi ho odehnala. Je proti mně. A pak ji nemám nenávidět. Já jí snad něco udělám, pomstím se jí.

Usedá do lavice plná vzteku. Ale když zazvoní a přichází češtinářka, tak ji napadá: Nesmím být zlá, jinak má modlitba bude k ničemu. Kvůli Janičce musím být hodná.

Ohlédne se, aby spatřila Vojtěcha. Když se jejich oči setkají, tak on na okamžik skládá ruce. Je to zpráva pro ni: modlí se s ní. Jak hodný je to kluk. Žádný není jako on.

Pohlédne na učitelku a vysílá jí tak zprávu o své úzkosti. Je to už starší paní: brýle má hluboce opřené o kořen nosu, vlasy zpestřené trvalou a hnědým přelivem, ale oči – ty jsou dobrácké, hluboké, ale tmavé s tajemnou pozvánkou těm, kteří něco potřebují. Pochopí to a nechá ji v klidu.

A tak se může modlit s Vojtou. Na dálku, ale s ním. Patří teď k sobě, alespoň takto, když se spolu modlí.

Po třetí vyučovací hodině dostává SMS: „Operace dopadla dobře. Díky Bohu. Maminka.“

O přestávce Eliška běží za Víťou. A vůbec jí nevadí, že se druzí dívají. „Víťo, volá na něho. „Dopadlo to dobře. Janička bude vidět.“

„Ukaž, ukaž!“ hrne se kamarád k mobilu a sám si čte zprávu. Jak je šťastný. A v této chvíli se mu to v mysli otáčí: Vidí Elišku a sebe jako manžely. S kupou dětí.

ZPĚT