ELIŠKA A VÍŤA 10

Opravné zkoušení

 

Janička bojovala s nemocí statečně. Navečer jí začala horečka klesat a ráno mohl lékař její mamince potvrdit, že nejhorší má za sebou. Eliška jásá a těší se, že odpoledne bude mít její sestřička tak veselé oči, jako mívala předtím, než onemocněla.

Ale teď ještě musím do školy. Ani vidět tu barabiznu nemůžu. Tam jsem ztratila Víťu. Staňová se o to postarala, ostatní se k ní přidali. Všichni. I Váchová? Ne, jedině češtinářka je na mé straně. Všude mám špatné známky. Bodejť by ne! Vůbec se neučím, úkoly nepíši. V hodinách myslím na Víťu, jak ho zase získat.

Jé, teď jsem si vzpomněla. Dneska mě bude Staňová zkoušet. Z celé látky od začátku školního roku. Dává mi prý šanci! Jak dojemné. Napřed mně sebere kluka a pak se lísá. Ne, nepromluvím s ní ani slovo. Stejně nic neumím, tak se nebudu muset ani snažit. Jedině že by mě omluvila mamka.

„Mamí, mohla bys mě omluvit ve škole?

„Nemohla.“

„Prosím!“

„Nepros, na učení jsi měla času dost.“

„Dostanu pětku.“

„Jako kdyby to bylo něco neobvyklého. Jsi v osmé třídě, rozhoduje se o tom, čím budeš, a ty takto.“

„Je mi jedno, čím budu.“

„To říkáš teď…“

„Tak já už jdu,“ přerušuje Eliška rozhovor a mezi dveřmi utrousí: „Všichni jste se proti mně spikli.“

„Eliško,“ chce ji maminka napomenout, ale dcera již mezitím zavřela prudce dveře.

Naopak ve třídě záhy po zazvonění prudce dveře otevírá učitelka Staňová. Už při pozdravu sděluje: „Dneska si opraví známku Eliška. Celá třída si tak látku zopakuje a příště si napíšeme písemku.“

Eliška si ani nesedá a loudá se k tabuli. Obřad je to stejný jako jindy. Třídní nejprve zapíše látku, pak vybere omluvenky, napomene Elišku, jak stojí. A může se začít. „Kosterní svalstvo obratlovců,“ oznamuje učitelka téma zkoušení. „Čím jsou svaly připojeny ke kostem?“

„Tak lehká otázka,“ ozve se z několika stran.

Dokonce i nápověda ke zkoušené doletí a přísná Staňová dělá, že neslyší. „Tak, Eliško, jediné slovo,“ povzbuzuje ji.

Děvče však mlčí, předsunuje nohu před sebe, což by jí nikdy u Staňové neprošlo, ale nyní to přísná žena toleruje.

„Lukáši,“ rezignuje učitelka a hoch okamžitě odpoví: „Šlachami.“

„Dobře,“ schvaluje odpověď a vybírá další: „Kde máme v těle hladké svalstvo?“

Eliška stojí a mlčí. Celá třída už mezitím zná odpověď. I nejslabší žákyně po vyvolání jistě odpovídá: „U většiny vnitřních orgánů.“

Až dosud klidná učitelka vybuchuje: „Provokuješ, schválně nemluvíš, navrhnu ti dvojku z chování. Už toho mám dost! Osmačka a chováš se jako vzpurná dáma! Máš za pět a poznámku k tomu.“

Holky i kluci se jí smějí. Jiní si myslí, že je praštěná. Pár děcek ji obdivuje, že se nedá. Ale jediný Víťa tím trpí. Eliška ho sleduje v periferním vidění, když se vrací od tabule. Jedině on ví, že celý ten cirkus je kvůli němu. Ví, že by stačilo na její lásku odpovědět stejně. A všechno by se změnilo. Eliška nevzdává svůj boj o něho. Jedině on ji může změnit a stačí tak málo…

A nemýlí se. Hned o přestávce jí Víťa nabízí, že půjdou ze školy spolu. Její srdce jásá, zatímco srdce třídní učitelky Staňové bije vztekem a ve sborovně líčí kolegům a kolegyním, jak probíhalo zkoušení Elišky Slámové. Navrhuji jí dvojku chování.“

Češtinářka Váchová ji mírní: „To děvče není špatné.“

„Je zlá, že jí nedovolím muchlovat se s Víťou.“

„Neříkej muchlovat, ale třeba scházet se, randit. Buď i nadále pevná, ale i laskavá.“

Tělocvikář Smoleň se staví za mladou kolegyni: „Když někomu bráníš v randění, sklidíš trpké ovoce. Teprve za dlouho ti poděkuje. Děláš to dobře. Kdybys uhnula, měla bys namísto jednoho páru hned tři.“

Když však vyjde spolu s ní ze sborovny, tak jí radí: „Na tu dvojku z chování bych se  vykašlal.“

„Ne, budu důsledná. Dvojku z chování si zaslouží.“

Češtinářka si v hodině na Elišku stěžovat nemůže. Naopak děvče hýří aktivitou jako nikdy. A Víťa to vidí. Jak málo stačilo a Eliška je úplně jiná. Jak velkou mám nad ní moc. Vyvolává si zážitek ze mše svaté – jak velkou moc kněz při ní má. Přesto znovu pochybuje: Moc lásky – kde ji budu prožívat? Myslel jsem na kněžství. Ale co když ji budu prožívat přece jen v manželství?

ZPĚT